„Bikeři na tripu kolem Hracholusek, aneb kudy nejezděte“   Konečně se rýsoval hezký den, tak bylo jasné, že pojedeme na kolo. Cílem bylo objet Hracholusky, co by znamenalo ujet kolem 75 km. Chtěl jsem, aby to byla pro moji Míšu i nějaká Challenge, to jsem ovšem netušil, že na dno sil si hrábneme všichni, včetně kamaráda Péti, který se k nám připojil na první část trasy…

Z Plzně směr přehrada Hracholusky

Trasa byla daná. Měl jsem ji uloženou v mapách už dva roky, ovšem skončilo to trochu jinak i když na Hracholusky jsme se dostali. Zde uložená trasa ke stažení…   Od Plzně přes Křimice, Kozolupy a Bdeněves to bylo fajn. Všude samé kaluže, bláto a to i na polních stezkách. Říkali jsme si  O.K., nejsme z cukru, to nás nezastaví. Projíždíme kolem zříceniny Buben. Sjezd jsem si náramně užil, což nemůžu říct o mých spolucestujících, kteří na tohle moc nejsou a tvářili se dost naštvaně, což mě potěšilo.. Chyba nastala až když jsme sjeli ze zelené trasy. Najednou jsme se ocitli na Ouzké stezce u řeky Mže a cesta vedla pouze nahoru po příkrém srázu, který byl po deštích hezky rozbahněný. tak se ptám: Vrátíme se?“. Péťo, že ne, to už kola vytlačíme. A to byla chyba jak Péťa pochopil. Chyba nastala zde…   Příprava na výstup a nedobrovolné koupání v řece První kolo (to nejlehčí) jsem vynesl nahoru sám. Leopard prý vynese na strom minimálně 2x násobek svoji váhy. Po překonání cca 30 metrů si říkám: Jak to ten hajzl dělá ? S vypětím všech sil a s dýcháním jako bych běžel „Velkou Pardubickou“ se dostávám na Check Point, kde už není takový sráz, takže jedno kolo v cajku.   Pak sejdu opět dolů a odpočívám. Najednou moje Míša křičí: „Vypadl mi úchyt na navigaci“. Vidím, že se koulí dolů do řeky a za burácení a využitím všech nadávek, které znám proskakuji kolem ní. Za letu jsem ji za to plácnul přes prdel, aby věděla, že trest musí být. Dalším dvojí skokem přes bahno a skály se odrážím a skáču do řeky. „Mám ho“ křičím na ni.. Ona na to „super, si můj hrdina“.  Ale howno, kecám. Řekla jen super, ale doufám, že ten zbytek si aspoň myslela…  Pak bylo na řadě další kolo a to moje. To už přituhovalo. Její kolo váží přes 11 kg. Moje přes 12,5 kg. Ale vynesl jsem i to. Pak přišlo finále a to Péťův E-bike s váhou 24 kg + narvané kapsy, protože on batoh nenosí… Po pár metrech dáváme pauzu. 🙂   Nicméně jak to probíhalo doopravdy napoví krátký video úryvek. Trochu se tam nadává, ale pouze slušně..   Od pasu dolů celý mokrý a sedat a válet se v rozmočeném terénu bylo fajn. Vypadal jsem jako když mě přisedne kráva s průjmem. Ostatní na tom byli jen o kousek líp. Po zdolání cca 350 metrů po strmém srázu si sedáme a pijeme energy drinky, co jsme měli s sebou. V tom tichu Péťo říká: „S tebou už nepojedu, ty si totální blázen“ Já se usměji a odpovídám“ A co si čekal, když vy Češi necháte plánovat trasu Slováka“.  Tak se zasmál a pomyslel si: zabít ho můžu až pak..   Na tomhle výstupu jsem si natáhl pravý stehenní sval a tak bylo jasné, že zbylých 50 km už dnes neabsolvujeme, což nám až tak nevadilo, protože trasa nám nikam neuteče. Co mě naštvalo nejvíc byl pár, který vycházel po té zelené stezce, kterou jsme měli jít i my. Hezcí, čisťouncí, ženská navíc bílé čisté triko a my tam sedíme, já páchnu od bláta ze Mže a bulím, že z řeky mam mokrou zadnici…  

Konečně směr přehrada Hracholusky

Celý tento úsek jsme zdolávali cca hodinu ne-li víc plus pauza na odpočinek. Pak jsme naložili naše zablácené prdele na kola a jeli jsme dál. Mezitím se „objevil“ další prudký sjezd, který jsem profrčel. Zadek až na zadním kole, tak si říkám, trochu jógy bude fajn… Míša a Péťa kola potlačili až dolů. První přichází Péťo se slovy: „Doufám, že víš, že tě nesnáším“.. Za další kilometr se Péťa odpájí a jde si svojí cestou jak bylo domluveno. My pokračujeme k Hracholuskám, kde si dáváme oběd, osvědčený kuřecí řízek..   Poté následovalo koupání. To jsme si užili a povídali si o horském výstupu. Na tom úseku jsme ztratili hodně času, já si natáhnul sval, ale nevadí. Domlouváme se na dokončení zkráceného okruhu o celkové délce přes 45 km.   Zde fotky psů, co si užívají vodní radovánky 🙂 Vyfotit jsem je musel…   A ještě jeden prcek na paddleboardu 🙂   Cesta domů už byla v pohodě. Ostatně nic není horší jako když se vydáš na výlet na kole a skončíš jako horolezec.. Po cestě jsme se stavili v Touškově na kofolu, kde jsme si udělali památné foto. Kapitán máma & kapitán táta. Ovšem děti dnes mají volno..   Pak s koly do myčky a hajde domů..   Sice jsme nedali těch 75 km, ale na dno sil jsme si sáhli tak jako tak, ale na úplně jiném místě, než bylo v plánu. Tuhle trasu půjdeme určitě ještě jednou, tentokrát v kritickém bodu nezapomeneme zabočit na zelenou trasu, protože hrát si na horolezce je fajn, ale přece jen… my jsme BAJKEŘI..   Článek převzat od autora „Panther“, více jeho tipů najdete na webu Kam na kolo – Plzeňsko